KOLIBA

Tradiční řemesla ozdobila Kamenitý

DOLNÍ LOMNÁ

Začátek prázdnin přivál na chatu Kamenitý nad­šence ze Spolku Koliba a Ogniska Goroli Śląskich. Ti v prostředí bes­kydských kopců vyrobili staroby­lou pec, která jim zprostředkova­la tzv. salajku. Mimoto se mohli návštěvníci zapojit do drobných ručních řemesel.

U chaty Kamenitý si během prvních červencových dní posta­vili svou základnu nadšenci do goralských zvyků a tradičních ře­mesel, kteří podobnou akci uspo­řádali už poosmé. „Řekli jsme si, že na setkání budeme pracovat s popelem ze dřeva. Z něho jsme vy­robili třeba škvarky na bělení prá­dla, ty se vypálily a díky nim jsme mohli vyprat látky na výrobu kro­jů,“ popsal jeden z procesů předse­da Spolku Koliba Josef Straka.

Garanci za správnost výroby salajky, z níž jsou třeba i zmiňo­vané škvarky, převzalo Muzeum Novojičínska a jeho etnograf a historik Václav Michalička, který celý postup popsal: „Salajka se vyrábí z dřevěného popela. Ten se uloží do sudu na přírodní fil­tr z říčního štěrku, listí a jehličí. Na popel je nalévána horká voda a díky filtru vznikne louh.“ Ten je v kotli odpařován tak dlouho, až se vytvoří hnědá hmota, která je pak přemístěna do speciální hli­něné pece, kde prochází silným žárem. Tím se získá tzv. potaš.

Pro lepší orientaci Michalička popsal i názvosloví: „Salajka je karpatské a místní označení pro hotovou i surovou potaš, což je onen prášek, jenž vznikne odpa­řením louhu. Nejprve je hnědý a bývá nazýván flusem. Po přepá­lení v kalcinační peci zbělá a je potřebný například pro výrobu skla.“ V minulosti se salajka pou­žívala třeba na činění kůží nebo právě po smíchání s lojem i jako prací prostředek.

Návštěvníci Kamenitého se však do výrobního procesu pota­še nezapojili. „Kdokoli sem přišel a měl zájem, mohl se na postup podívat a vysvětlili jsme mu po­drobnosti, do samotného procesu jsme však kvůli bezpečnosti lidi nepouštěli,“ dodal předseda spol­ku Straka.

Turistům se ovšem naskytla jiná možnost. Kromě seznamo­vání s výrobou salajky zde totiž připravili zejména pro děti i dal­ší historická řemesla. Ať už šlo o ruční zpracovávání vlny, předení, základy jednoduchého tkaní, vý­robu provazů, malování na skle nebo třeba drátkování.

Spolek Koliba si na takovou akci bere každoročně dovolenou. „Spol­ku jde o činnost v rámci oživování tradic, hledání identity v životě předků z Beskyd i o zachovávání nehmotného kulturního dědictví,“ uzavřel Václav Michalička. (fm)

Hutník, 25. 7. 2018