Vážení přátelé, milovníci národopisu a lidových tradic
zveme Vás na závěr Karpatského redyku, který se uskuteční 14.9.2013 na Valašské dědině v Rožnově pod Radhoštěm.
Pastýři se svým stádem budou 12.9. 2013 na Pustevnách, kde se v podvečer mohou návštěvníci seznámit s průběhem putování ovčáků z Rumunska až k nám. Z Pusteven zamíři pastevci do Rožnova, kde Karpatský redyk 2013 bude zakončen.
„Dú Valaši dú, hore dědinů“ aneb Karpatský redyk 2013
Dne 14. září 2013 se Valašská dědina stane místem „rozsadu salaše“, kterým se v minulosti ukončovala pastevecká – salašnická sezóna. Jednotliví majitelé ovcí (míšaníci), kteří v jarním období (1/2 května) daného roku předali „bačovi“ svá stáda na celou pasteveckou sezónu, si je přišli opět vyzvednout.
Tento den nazýváme „rozsad salaše“. V minulosti salašnická sezona končila zpravidla koncem září na sv. Václava (na Valašsku), na Těšínsku historické prameny uvádějí také svátek sv. Michala. V tyto dny se vždy konal „rozsad“.
Hospodáři si rozebrali ovce, vyrovnali se s bačou a společně s pastevci opustili salaš. Před tím ještě důkladně uhasili vatru, to aby prý v kolibě nebačovali čerti. Za několik týdnů se sešli ještě jednou na podzimní hromadě, kde se projednaly všechny hospodářské záležitosti, a salašnická sezona se uzavřela.
V rámci „rozsadu“ jsme se v minulosti mohli setkat s „brakováním ovcí“. Jedná se vlastně o třídění, rozdělení ovcí. Brakování provedli hospodáři, kteří ovce roztřídili „na dobré a špatné“, tj. chovné a jateční, (určené k brakování). Ty kusy, které nehodlali chovat, odprodali nebo porazili. Podobně se brakovala i jehňata.
Právě v rámci pořadu Dú Valaši dú, můžete tento „rozsad salaše“ zhlédnout.
Program je součástí rozsáhlého mezinárodního projektu Karpatský redyk 2013. Valašské muzeum v přírodě je jedním ze spoluorganizátorů projektu Karpatský redyk 2013. V rámci projektu, který je zaměřen na tradiční pastevectví a salašnictví „Karpatského oblouku“ proběhne tradiční putování „redykání“ velkého stáda ovcí (300 ks). Toto putování je věnováno především Valachům, kteří svou kolonizací přispěli k osídlení podhorských a horských oblastí Karpat a zasloužili se tak o vznik svébytné pastevecké kultury.
Putování s ovcemi bylo zahájeno 11. května 2013 (sobota) v Rumunsku, v obci Rotbav (správní oblast Brasov). Dále přes Zakarpatské Huculsko (Ukrajina) – Podkarpatské – Malopolské a Slezské Polsko – a ukončeno 14. září 2013 (sobota) ve Valašském muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde bude připraven bohatý kulturní program s názvem „Dú Valaši dú, hore dědinů“.
Během celého dne budou ve Valašské dědině k vidění ukázky tradičního zpracování vlny (stříž ovcí, praní vlny, kramplování). Ukázky zhotovení „ubíraných punčoch“, pletení rukavic, tkaní na stavu a další techniky.
A co dále uvidíte?
- Salašnické nádoby - výroba a prodej
- Zvonce křapáky - výroba a prodej
- Výroba a prodej proutěných košů
- Výrobu a prodej ovčích sýrů
- Zpracování kůže
- Výrobky z ovčí vlny
- Ukázky výroby a prodej textilních dekorací
- Tradiční výrobu štípaných holubiček
- Řezbářské práce
- Pečení chleba
- Ochutnávky tradiční lidové stravy z ovčích produktů
- Výrobu tradičních štípaných plotů
- Prezentaci plemen ovcí a koz
více na www.vmp.cz
Na toulkách valašskou krajinou se dnes jen na několika málo místech setkáme se stády ovcí, spásajících horské louky. Přestože je však horské pastevectví považováno za jev minulý, stále se ještě můžeme setkávat s pojmy, které s ním bezprostředně souvisejí.
CO JE TO?
salaš - místo na horských pastvinách, na které se přiháněla stáda ovcí na letní pastvu; součástí salaše byla koliba s bačou a valachy, případně celá salašní lokalita s živým a mrtvým inventářem.
salaš živá - v minulosti též označení pro valašský dobytek, ovce, kozy a skot, pasoucí se na horské salaši
salaš ovčí - v zánikové fázi salašnictví (přelom 19. a 20. století) označení stáda sestávající ho jen z ovcí
koliba - pracoviště bači, místo stravování a noclehu lidí pracujících při salaši. Koliby doložené z Valašska jsou jednoprostorové stavby s malou výměrou podlahové plochy. U typu otevřených přístřeší měří průměrně 2 x 3 m, u roubených 3 x 4 m.
košár - ohrada pro ovce sestavená z lis, košin čili plotků pletených z proutí, krkošek, štípaných větví nebo z tyčoviny a prken. Košáry se stavěly v sousedství kolib jako zařízení užívané denně, v němž ovce čekaly na dojení. Přes poledne tu odpočívaly a za příznivého počasí nocovaly. Velikost této ohrady záležela na počtu ovcí. Na jednu ovci se počítalo průměrně 1,5 m² plochy.
pajta - přístřešek, otevřený ovčí chlév, užívaný za vytrvalých dešťů; stála u koliby, někdy s ní přímo konstrukčně souvisela.
urda - smetana z ovčího mléka
hrudka - bochník čerstvého sladkého ovčího sýra, získaného z jednoho podojení stáda ovcí; kolikrát se za sezónu dojilo, tolik vzniklo kusů hrudek
žinčice - tučný nápoj, který bača vyrobil z mírně zahřáté syrovátky vzniklé při výrobě ovčího sýra; konzumovala se teplá i studená a sloužila ke stravě pracovníků a salaši, v rožnovských lázních se s ní léčily plicní choroby
brynza / peprný nebo drobený sýr - tvarohovitý, uzrálý, mírně osolený sladký sýr; v čerstvém stavu má brynza bílou barvu se zelenavým nádechem, v chuti s přídechem kyselého mléka a konzistenci, v níž se dá lehce roztírat. Brynza se často nechávala dozrávat. V bedněných nádobách faskách byla rozvážena po celé Moravě, do Vídně, Pešti a na další místa.
záškorník / zaškornica - sladký hrudkový sýr nakrájený na plátky dva prsty silné, po obou stranách osolené; uzením v podstřeší koliby se zbarvil do žluta a utvořila se na něm tenoučká kůrčička (škára - kůžička)
rak - při vaření žinčice se srážejí zbylá zrnka sýra na dně kotle v drobné kousky – rak; bača ho vybírá vařechou a dává jej honákovi, kterému podle zažitých zvyklostí náležel
cmer - sedlina ze sražených bílkovin, tuku a soli, usazená na dně nádoby po přepouštění ovčího másla; v dobách hladu se bral jako omastek do jídel