KOLIBA

Letos se ovčácký svátek Miyszani łowiec uskuteční na historicky významném místě, na kterém naši předkové pásali své ovce - NA KAMYNITYM

Návštěvníci  se na louku u chaty, kde se akce koná, dostanou pěšky nebo na kole.

Od autobusové zastávky „Dolní Lomná, Doubrava” je vzdálená jen 2 km, asi 40 min chůze. Cyklisté mohou přijet po značené cyklotrase č. 6082, další možnost je po lesní silnici vedoucí od autobusové zastávky „Dolní Lomná, Matuščina louka” nebo z Košařisk od autobusové zastávky „Košařiska, Vodárna”. Pozor, je tam zákaz vjezdu všem motorovým vozidlům!

Už na počátku 19. století vznikly na Těšínsku spolkové salaše. Jejich uživateli se stala skupina hospodářů (miešaniků), podíl každého z nich byl stanoven vysadou, tj. právem na pastvu určitého počtu dobytka po celou letní sezonu a na odpovídající část mléčné produkce. Např. na salaši, na které měli miešanici po jedné výsadě, směl každý z nich pást pouze 7 ovcí, 1 kozu a 1 krávu. Ke společnému stádu se nesjednával bača, ale pouze pasák (ovčák). V úloze bači se střídali miešanici na základě komplikovaných pravidel, která měla zaručit spravedlivé rozdělení užitku. V přesně vymezeném čase získal miešanik veškerou mléčnou produkci salaše. Tento způsob dělení výnosu se na těšínských salaších praktikoval ještě ve 40. letech 20. století.

Začátek salašnické sezony závisel na dostatku travního porostu. Na Těšínsku a na severním Valašsku to bylo v polovině května, na jižním Valašsku až o dva týdny dříve. V určený den se konalo míšání či redykání, tedy výhon ovcí na salaš. Ovce všech míšaníků se shromáždily na jednom místě pod horami a potom se velké společné stádo hnalo na salaš. Tam každý míšaník předal ovce na celou sezonu bačovi, který si jejich počet zaznamenal na čtverhrannou hůl (rováš, srubovnice). Vedl si na ní i další účetní záznamy, např. o vydaném sýru. K prvnímu dni na salaši se vázalo množství archaických obyčejů, s jejichž paralelami se lze setkat po celých Karpatech: rozněcování dřevěného nebo živého ohně, který pak nesměl po celou sezonu vyhasnout, obhánění stáda kolem jedličky, obřadní počítání ovcí a další obyčeje. Zhruba za týden po míšání přišli hospodáři na salaš znovu, tentokráte aby se zúčastnili průby, zkoušky dojivosti ovcí. Každý podojil své ovce, nadojené mléko se změřilo a podle celkového objemu se určilo, kolik sýra si během sezony každý majitel ovcí odnese. Jinde se měřila dojivost každé ovce zvlášť a zaznamenalo se, zda je to dobrá dojnice, nebo půlka, anebo jen nicálka. Ve 20. století se na dobrou dojnici vydávalo 5 kg sýra, v minulosti podstatně více.